Synové světla T3 2023
/Pavel Trnka, Lukáš Trnka, Ondřej Trnka/ /kresby, malba, sochy, instalace/
Výstavní prostor Umělecké besedy
Makráč, Ústav makromolekulární chemie AV ČR Heyrovského nám. 2, Praha 6, Petřiny
Vernisáž 10. 8. od 18 hodin, úvodní slovo Ivo Binder
Eduard Šístek zahraje na violoncello Intimní hudbu Lukáše Matouška
Výstava potrvá do 1. 10. 2023
SYNOVÉ SVĚTLA
Název výstavy Synové světla je malou reminiscencí na stejnojmennou výstavu, kterou v těchto prostorách uspořádali Pavel Trnka se svými syny před sedmi lety. Ze všech tří vystavujících je to především otec Pavel, pro kterého se světlo stalo hlavním vyjadřovacím prostředkem.
Jako žák Stanislava Libenského je Pavel Trnka sklářský výtvarník. Možná by bylo přesnější mluvit o něm jako o sochaři, který si za materiál ke své prostorové tvorbě zvolil sklo. Zvolil si je právě pro jeho schopnost vést světlo. A právě v práci s paprskem světla ve skleněném objektu spočívá jeho mistrovství. Jako bytostného koloristu jej zajímá vznik a možnosti barevného spektra. Je fascinován tou proměnou bílého světla ve vějíř zářících barev. Je to úžas, jaký vložil největší český hymnik Otokar Březina do veršů: Ó rci, zda duší se vesním v duh krásu, jež leží v hrobě bílého světla, jak spící sonáta zvuků v mlčení lesním?
Ve světle tohoto úžasu rozvíjí Pavel Trnka své vidění světa, který jemu i nám sám svými exaktními přírodními zákonitostmi nabízí estetická a etická
sdělení, která se my stále musíme učit vidět. Právě práce s těmito danými přírodními zákonitostmi je jeho základním inspiračním zdrojem. Součástí autorského hledání adekvátního výtvarného výrazu je Pavlu Trnkovi mimo jiné řízená destrukce nebo materiálová konfrontace až po rafinovanou noetickou výzvu s tabulovými zrcadly, nabízející skrze symboliku barev další významy.
Tento výtvarný jazyk, kterým se nám autor snaží předložit směr svého uvažování o světě, vychází jak z jeho bytostného filosofického zaměření, tak z obdivu k reduktivním metodám, které nám přinesli průkopníci nepředmětné malby a minimalismu, z nichž zejména určujícím bylo pro umělcův vývoj setkání s dílem Františka Kupky. Jako patnáctiletý navštívil jeho posmrtnou výstavu v Dobrušce a uvědomil si na ní, že lze vložit do jednoduché geometrické kompozice nezměrnou energii. V obrazech, které později vytvářel paralelně se skleněnými plastikami, se Pavel Trnka přihlásil ke geometrické abstrakci. Zajímal se v nich o možnosti barevných kombinací, sousedství barev, jejich vzájemné překrývání a skládání. Nezůstává však jen u formálních vlastností barev, zajímá jej také symbolika, která jim byla přisuzována východními i západními filosofickými systémy. Obrazy, v nichž systematicky pracuje s těmito symbolickými významy posouvají Trnkovu práci do konceptuální tvorby, která je příznačná i pro jeho aktuální instalaci.
Během pobytu v Japonsku, kde působil v letech 2004–2008 jako profesor Institutu sklářského umění v Toyamě, se Pavel Trnka ještě více obeznámil s východní filosofií a estetikou, která konvenovala s jeho dosavadním směřováním a poskytla mu řadu podnětů.
Ve zkoumání materiálových konfrontací navazuje na tvorbu svého otce jeho syn Ondřej (1981), který je autorem pozoruhodných asambláží, aplikujících textilní struktury v protikladu s pevnými tvary lité sádry nebo cementu. Současně na výstavě představí senzitivní kresby, které jsou záznamy niterných pocitů a nálad. Jeho starší bratr Lukáš (1978) se vedle užité grafiky a grafického designu věnuje volné malbě a především kresbě, v níž osobitým způsobem navazuje na tradici abstraktního expresionismu a tašismu.
Přeji vystavujícím umělcům, aby světlo, které si vetkli do názvu výstavy, bylo pro ně vždy tím světlem vnitřním, motivujícím a také přeji, aby přineslo trochu jasu i vám.
Praha 10. srpna 2023 Ivo Binder
