Umělecká beseda

Galerie Prácheňského muzea v Písku /  3. 9.  –  17. 10. /  Vernisáž 2. 9. v 17 hodin

Umělecká beseda se výstavou Stopy v Písku po 114 letech vrátila do města spjatého s životem jednoho z jejích prvních čestných členů – Mikoláše Alše.  Byla to tehdy – v roce 1907 – již 68. výstava členů výtvarného odboru Umělecké besedy, založené již roku 1863. Dnes již nevíme, kteří členové se tehdy výstavy zúčastnili a jaká díla do Písku přivezli. Pohled o století zpět v nás vyvolává pocit závrati a současně naléhavé otázky. Jakou cestu urazila Umělecká beseda od té doby? V čem je umění jejích členů jiné, v čem jsou jiní vystavující umělci? Je stále pro nás nosná idea vetknutá zakladateli Umělecké Besedy do jejího štítu: V umění volnost? Idea otevřenosti, tolerance a připravenosti k tvůrčí konfrontaci napříč uměleckými i filosofickými názory. Idea interdisciplinárního propojení mezi uměním slova, hudbou a vizuální tvorbou.

Musíme s respektem konstatovat, že nosnost těchto idejí, z nichž spolek vznikl, se obdivuhodně projevila ve stmelující energii obnovitelů Umělecké besedy, kteří po letech mocensky vnucené nečinnosti, besední život v polistopadových dnech obnovovali. Jak je tomu aktuálně s vlastní uměleckou tvorbou, můžeme nyní vyčíst v uměleckých dílech třech desítek umělců, které nám výstava Stopy v písku představuje. Výstavu kurátorsky připravila malířka a grafička Jana Budíková, která výstavu koncipovala jako společnou výstavu Umělecké besedy a Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Využila toho, že více členů Umělecké besedy jsou též členy Hollaru: vedle kurátorky Jany Budíkové (*1949) to jsou Miloš Michálek (*1949), Pavla Aubrechtová (*1946), Aleš Lamr (*1949), Miloslav Polcar (*1947), Vladimír Gebauer (*1946), František Hodonský (*1945) a přizvala ještě čtyři další názorově blízké grafické umělce z Hollaru Miroslava Pošvice (*1959), Annu Khunovou (*1946), Markétu Královou (*1952) a Jiřího Kornatovského (*1952).  Do projektu ještě zapojila další členy Umělecké besedy skláře Oldřicha Plívu (*1946), sochařku originálním způsobem pracující s technikou štukolustra Renátu Kocmanovou (*1979), keramičku Šárku Radovou (*1949), sochařku a keramičku Helenu Samohelovou  (*1941), sochaře Petra Stanického (*1975), sochařku a grafičku Kristinu Vašíčkovou (*1980), malíře, sochaře a performera Svatopluka Klimeše (*1944), sochaře Jiřího Kačera (*1952), Veroniku Durovou (*1984), Josefínu Duškovou (*1981) a malíře Alfreda Symůnka (*1977), Jiřího Vovse (*1945), Pavla Mühlbauera (*1949), Vladimíra Vélu (*1980), Tomáše Pilaře (*1979) a malířku Zdenku Huškovou (*1977). Odrazem trvalé spolupráce a otevřenosti při aktivitách Umělecké besedy je i přizvání názorově blízkých umělců, působících mimo zavedená umělecká sdružení, malíře, sochaře a grafika Rostislava Nováka (*1942) a malířky Kristýny Šormové (*1985).
Domnívám se, že uvedený výběr je reprezentativním, byť ne vyčerpávajícím, pro současné myšlení umělců Umělecké besedy. Odráží jejich intenzívní zamýšlení se nad existenciálními otázkami, k nimž vede tolik znejišťujících momentů našeho aktuálního světa. Světa, jehož jistoty roku 1907, roku první výstavy Umělecké besedy, se již dávno rozplynuly a tím dramaticky obnažily fundamentální problémy a potřeby našeho bytí. Naplňuje mě mírným optimismem, že tato hledání nezůstávají oslyšena. Velmi přeji, aby tyto výpovědi našly své vnímavé diváky.

Ivo Binder
předseda výtvarného odboru UB